Mají "romská média" nějaký smysl?
Stádo bílých koní v českoromské mediální krajině
„Nastrčený zoufalec“, „bílý kůň“ Pavel Pečínka, jak jej nazval ve svém blogu na Aktuálně.cz spolupracovník Agentury pro sociální začleňování a blogger Roman Krištof, svým veřejným udáním zveřejněným všude možně v internetu vyslal bezprecedentní signál slušnému světu a rozpoutal tak vážnou diskusi o organizovaném romském zneužívání bílých zaměstnanců a o nekalostech, které se dějí v romských mediálních táborech a maringotkách. Zapomněl ale říct, že všechna léta, která Pavel Pečínka pracoval v Romano hangos, tento (tehdy ještě mladý) „bílý hřebec“ podepisoval smlouvu, se kterou mohl nesouhlasit a nepodepisovat ji. Tento muž v pozici šéfredaktora navíc vykonával funkce, do kterých mu jako šéfredaktorovi vůbec nic nebylo – například distribuoval noviny v terénu a nahlížel do účetnictví svých zaměstnavatelů a do jejich nočního soukromí. Že by opravdu Pavel Pečínka ztrácel nejlepší léta svého života prací pro kolébku organizovaného romského zločinu a kulminací jeho mnoholeté činnosti byl veřejný dopis? Že by brněnský Tony Brasco byl opravdu tak hloupý a neuvědomoval si, že „romský mediální klan sahá až na vrchol pyramidy“? Ano, byl. Účetnictví Společenství Romů na Moravě bylo nezávislou komisí Ministerstva kultury oficiálně označeno za zcela nezávadné.
Vraťme se ale k tištěným médiím. Již od polistopadové nepaměti nejčtenějšími deníky mezi majoritou byly a budou bulvární noviny tipu Blesk. Takové noviny jsou převážně záměrně skandální, jejich obsah je téměř vždy zásadně vulgární a agenda je volená na základě triviální znalosti takových psychologických potřeb svých čtenářů, jakými jsou agrese, závist, voyerismus, fobie a sexuální frustrace. Bulvárních novin máme tedy v Česku opravdu mnoho a jejich náplň často připomíná ty nejbujařejší sny obyvatel sídlišť o tom, co se děje v českých „Bronxech“. Chybí snad už jenom pomyslný časopis Český sPLYN, ve kterém by si obzvláště láskyplná lůza mohla vystřelit z Roma, píchnout klackem do mrtvé celebrity a začít jadernou válku se zazobanými sousedy. Je to téměř k nevíře, ale seriózní „nezávislá“ česká tištěná média nemají v roce 2015 zdaleka tak velkou četnost jako bulvární mediální odpad. A bude hůř…
Diskriminace tkví v pojmech
Bývalý ředitel kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity Roman Krištof, jistě znalec romské otázky, píše ve svém bloggu zajímavé věci. Jsou to mnohdy prozaické pravdy, přes které vlak nejede a voda neteče. Problém tkví ale v tom, jak tyto svoje pravdy píše. Opravdová diskriminace se totiž schovává v takových pojmech jako jsou „romská média“, digitálním pojmu „integrace“, akrobatickém nonsensu „otevírání se majoritě“, binární (opět digitální) opozici „Rom/Nerom“. Když nefunguje komunikace, páni Krištofové, je potřeba ji prostě změnit. V romském označování některých členů majority kromě slušného slova gádžo (bílý) existuje ještě další slovo – chrapoun. Pro lepší komunikaci a navázání dobrých vztahů s ostatními členy české společnosti, například s Romy, je dobré chrapounem nebýt. Chrapoun je totiž romská kulturní diagnóza pro neupřímného, agresivního, nesnášenlivého a úzkostlivého člověka. Chrapoun je klíč, který Romové v sobě nosí, a s jehož pomocí mohou mnozí Češi, Rakušáci, Němci, Rusové a jiné národy, mezi nimiž se Romové usadili, lépe pochopit sami sebe a stát se lepšími lidmi. Chrapoun je totiž významově bohatý sémantický výsledek romského kritického čtení těch kultur, ve kterých se jim podařilo v průběhu několika století usadit. Důležitý je také tón komunikace, a to nejen s Romy. Když se bavíte s dítětem, cizincem, negramotným Romem nebo Romkou, vybíráte určitý tón komunikace. A aby taková komunikace byla úspěšná a dostala se ke svému cíli, je potřeba, aby byla laskavá a nabitá pozitivní energií, nikoli odměřeným souborem frustrujících byrokratických frází a přechytralých povýšených pojmů. Nenávist se totiž skrývá v komunikaci a Romové ji také dobře cítí.
Romano hangos dnes
Jsou Romano hangos romské noviny? Odpovídám, že nejsou. Smějete se? Fajn. Věci je třeba pojmenovávat svými jmény. Romano hangos – Romský hlas, jsou noviny, které z dotace Ministerstva kultury vydává česká organizace Společenství Romů na Moravě. Jsou to tedy české noviny se zvláštním zájmem posílit romské sebevědomí. Jako současný šéfredaktor, svobodomyslný a soběstačný člověk mohu říct, že na mě není vyvíjen ze strany vedení organizace ani ze strany Ministerstva kultury žádný tlak a mediální agenda Romano hangos je otevřená jakémukoli inteligentnímu politickému, sociálnímu či kulturnímu názoru. Od kanceláře SRNM mám dokonce i klíče! Tímto s otevřenou náručí vyzývám všechny české novináře slovanského, germanského, romského a vietnamského původu - až Vás omrzí psát za větší peníze do tiskovin vlastněných oligarchy, můžete vždy za menší obnos uplatnit svůj názor ve svobodných českých novinách Romano hangos. Podmínkou je, že svoje články napíšete česky nebo romsky.
1+1=3
Tím vším jsme chtěli říct, že pokud Romové nepotřebují mít svoje noviny, ani majorita nepotřebuje mít své. Tzv. romské noviny alespoň nejsou bulvární. Každý jedinec si vybírá svoje hry, svoje média, svoje přátele sám. Konec konců každou společnost opravdu rozvíjí jen výjimeční jedinci. Většina chodí do práce jen kvůli výplatě a čte Blesk, v případě romské většiny nečte nic. My, romská média, žijeme a píšeme tedy v naději, že jeden z mnoha romských Čechů nás číst bude, bude se inspirovat příběhy, které zde vznikají, poté se rozhodne něco sobě dokázat a dokáže to. Žijeme v nadějí, že jeden z mnoha slovanských či germanských Čechů se vytrhne ze své „chrapounské bubliny“ a posune svoji společnost o krůček dál z arogantního bahna ignorace do čisté demokratické vody důstojnosti a laskavého soužití všech členů české společnosti.
Sabir Agalarov
Sabir Agalarov
Třináct závěrů Satanovského o roli Ruské Federace
Ukrajinské povstání na Majdánu způsobilo vyostření konfrontace názorů odborné i široké veřejnosti nejen na Západě. Mezí ostře propagandistickými texty, ale vznikají i snahy ruských odborníků na mezinárodní vztahy „objektivně“ vysvětlit mocenské rozložení a ukolébat tak pozornost čtenáře takřka z „vyšší analytické perspektivy“. Jedním takovým textem je i čerstvá stať Jevgenije Satanovského, prezidenta Institutu Blízkého Východu. Jeho článek „Všechno teprve začíná“ v prvé řadě ukotvuje nedávno realizovaný referendum na Krymu jako legitimní danost a jeho výsledky jako objektivní realitu. Větou „Pokud demokracie je výraz vůle národa, pak referendum na Krymu je bezpochybně demokratický,“ zahajuje svůj text a zároveň tím vymezuje cílovou skupinu na kterou se obrací. Veřejnost, která s průběhem připojení Krymu cestou referenda nesouhlasí s akademickou laskavou korektnosti označuje autor jako „krymoskeptiky.“
Sabir Agalarov
Putin – the Judgement Day se blíží.
Metoda provedení a propagandistický doprovod anexe Krymu měly tolik stejných rysů s anexi Sudet, že porovnání dvou diktátorů dnes již zcela zevšednilo – Hitler jako Putler. Současná ukrajinská krize ale ještě jednou ukázala nakolik bezvýznamné je škatulkování jednotlivých totalitních proudů. Současný ruský putinismus, který ke své životaschopnosti používá kombinaci sovětsko - nacistického propagandistického jazyka se bohužel úspěšně realizuje v heslech „bratrská pomoc“, „boj s fašistickými živly“, „ochrana obyvatelstva“, „jednota národa“, „ideologie vůdce“, „skupiny zrádců“, jen zesiluje pocit duchovní a dějinné spřízněnosti dvou euroasijských vůdců. Oba svého času hodili rukavici globalistům, zednářům, atlantistům a satanistům ze zbytku světa. Historické podobenství mezí oběma profily je nabíledni, avšak k lepšímu porozumění probíhajících událostí je potřeba se všímat i rozdílů mezí srovnávanými jevy.
Sabir Agalarov
Komunikační šumy současnosti. Díl 1: Ostré podpatky
Tato pilotní stať je první, ze série textů věnovaných rezonujícím a alarmujícím polohám kultury, kterou jsme vytvořili.
Sabir Agalarov
Cejl
Je něco po deváté večer a na brněnském Cejlu je stále hodně lidí. Studenti, vychází z koleji Wind Point a míří do hospod. Pracující neoproletarát se vrací z odpolední směny a spěchá do Inter Sparu pro nákup. Bílá masa se mísí s hlavními obyvateli této bizarní ulice – s cikány.
Sabir Agalarov
Stručná poznámka k inauguračnímu projevu Miloše Zemana
Miloš Zeman při své spontánní procházce starobylými prostory Vladislavského sálu, pod hřmot slavnostních fanfárů si jistě připadal jako král. Na své cestě k trůnu udělal několik symbolických gest. Pojďme se společně podívat na jejích bizarnost:
Sabir Agalarov
Proč Rusové nesnáší lidi z Kavkazu
V tomto i ve všech svých textech, které zde píší implicitně či explicitně vycházím z předpokladu, že jakákoli společnost obsahuje osmdesát procent kreténů a dvacet procent schopných lidi. Tento článek porovnává ty lepší dvacítky na obou stranách. Začneme. Schopní Rusové nesnáší schopné Kavkazany protoŽE:
Sabir Agalarov
Český cizinec je oxymóron
V České republice není moc Sabirů, to je pravda. A takových chytrých a všestranně nadaných ještě méně. S tím „všestranně“ záměrně přeháním, abyste měli pocit, že jsem pořádně "namistrovaná svině bůvíodkám“.
Sabir Agalarov
Chiméra české politiky
Tato stať je věnovaná současnému stavu české politiky. K jejímu napsání mě vedly dlouho tížící moji mysl otázky. Co v průběhu dvaceti let vedlo ke zformování jedinečného českého politického hybrida, který pod děravým pláštěm vzorné evropské demokracie schovává realitu diktatury osobního charismatu jednotlivých reprezentantů? Proč v České republice již neexistuje průhledný a jasný politický spektrum? Proč český národ dovoluje ústavičně dusit svoji vlastní demokracii a stále tíhne k diktatuře nedokonalých osobností? Netvrdím, že na něco tak složitého je možné najit odpověď. Kritickému pohledu ale současný stav české politiky podrobit lze a v souvislosti s posedními událostmi to považuji za nutné.
Sabir Agalarov
Obraz Miloše Zemana v ruských on-line médiích
Miloš Zeman je vskutku pozoruhodný muž. Z minulých aktivních politických let nepřináší do českého politického milieu příliš mnoho dobrých vztahů. Jeho demonstrativní levicové smyšlení a nefiltrovaná mluva, dovedla svého času k šílenství tehdejšího německého ministra zahraničních věcí Joschku Fichera a bavorského ministra Edmunda Stoibera.
Sabir Agalarov
Prezidentské volby 2013 rozhodly: tato země je nejen pro starý
Okamžik zvolení Miloše Zemana prezidentem České republiky neúprosně letí do minulosti. Zatímco nový prezident jako starý kocour spokojeně otáčí se ve svém novém královském pelíšku a snaží se co nejútulněji do něj usednout, některé otázky související s průběhem a výsledkem voleb zůstali neožvaněné. Důležitým poznatkem pro mě je, že ve finálním utkání kandidátu na prezidenta v České republice zvítězil starý vytištěný životopis a prohrála digitální reklama. S trochou nadsázky a humorné představivosti, můžeme si představit voliče Zemana jako typickoubabovřeskoubabičku a voliče Schwarzenberga jako její vnučku-neokarlistku s přirostlým I-phonem k ruce.
Sabir Agalarov
Norové potvrdili mýtus o televizi jako „rodinném krbu“
Veřejnoprávní televize NRK se stala na dvanáct hodin skutečným domácím krbem. Zatím co před zraky diváků, ve full HD hořel oheň, komentář vysvětloval jak správně nasekat dříví, jak je správně poskládat do krbu a zapálit. Co to mělo ve skutečnosti být? Reklama na norské dřevo? Videoart? Bylo to „cool“ nebo demonstrace trapnosti?
Sabir Agalarov
Česká cesta k nirváně
V labyrintu moderního člověka zeje prázdnota. O této prázdnotě ví všichni a je jednou z nejstarších nabídek na trhu. Je to prostor, o který již odnepaměti sváděn boj mezi těmi nejmocnějšími institucemi. Jejích moc je v dějinách získána prostřednictvím této prázdnoty. Prostor o kterém jde řeč nejpřehledněji zmapovala a podala odborné a široké veřejnosti psychoanalýza, která jej naplnila přirozeným obsahem a vyvodila z něj důsledky chování člověka včetně důvodu jeho neuróz.
Sabir Agalarov
O Křemíku a Muchomůrce aneb život jako halucinace v sítí
Internet, který se stal nedomyslitelnou součásti našich životů ještě před dvaceti léty většina znala jenom z doslechu. Ve Spojených státech vyprávění o sítí zahájili spisovatele literatury, která vešla do databáze světové knihovny jako kyberpunk. Paralelně s tvůrci prvních počítačových korporací a mediálních laboratoří (Steve Jobs, Nicolas Negroponte, Bill Gates a další) utvářeli spisovatele kyberpunkové literatury (Bruce Sterling, Rudy Rucker, William Gibson a jiní) kulturní základ budoucí "křemíkové" společnosti. Jedním z velmi důležitých časopisu vedle New Frontier a Wired (v Česku tuto úlohu po revoluci plnil legendární Živel) byl kulturní magazín MONDO 2000.
Sabir Agalarov
Tyranie sociálních sítí
Facebook je sociální síť, která stále patři mezi dominanty internetové zábavy. Od roku 2006, kdy do sítě začala vstupovat široká veřejnost počet uživatelů na konci loňského roku překročil jednu miliardu, do profilů bylo nahráno 219 miliard fotografií a vzniklo 140 miliard přátelských vazeb. Jedná se tedy o prostor stále poskytovaný libovolnému připojenému uživateli zcela zdarma. Facebook tak působí jako etalon společenské rovnosti. Jen škoda, že se tak nerozdávají byty v novostavbách a se sousedy často není o čem kecat.
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 884x